Blovice

Město Blovice je přirozeným historickým a kulturním středem velké části povodí Úslavy. Leží 23 km jihovýchodně od Plzně. Město bohaté historií, osobnostmi, kulturními památkami, turistickými možnostmi.

Počátky historie
Dějiny pravěkého osídlení našeho kraje se dělí na několik časových etap: dobu kamennou, bronzovou, železnou a nástup Slovanů. Nejstarší nálezy jsou z mladší doby kamenné – neolitu. První písemnou zprávu o Blovicích máme z r. 1284, kdy byly trhovou vsí, patřící cisterciáckému klášteru v Pomuku. Podle této zprávy svoluje král Václav II., aby lupiči a zločinci chycení na území opatství nebyli volání k soudu jinam, ale aby byli souzeni na stanovených místech, totiž v trhovém městě Pomuku a v Blovicích. Dle písemných zpráv z konce 14. stol. jsou Blovice uváděny jako městečko. V r. 1420 byly Blovice zastaveny světským držitelům zelenohorského panství – pánům ze Švamberka. Po smrti Bohuslava ze Švamberka se uvádí jako držitel Blovic Jaroslav z Javora a po něm Vilém z Netunic.

Dějiny pravěkého osídlení našeho kraje se dělí na několik časových etap: dobu kamennou, bronzovou, železnou a nástup Slovanů. Osídlení starších dob (paleolitu a mezolitu) není u nás zatím prokázáno.

Nejstarší nálezy jsou z mladší doby kamenné – neolitu: v oblasti blovického regionu (Spálené Poříčí, Šťáhlavy, Nezbavětice, Únětice, Bzí, Žákava), ale i přímo v Blovicích byly nalezeny kamenné broušené nástroje, a to sekery, mlaty, motyčky a škrabadla..
Starší doba kamenná – eneolit: z důvodů obranných vznikají sídliště na vyvýšených místech, skalních hřebenech apod. (Bzí a Lopata u Šťáhlav, Srby, Velký kámen u Srb, v Kamensku skála „Na Polance“ a nad Vlkovem, Čertovo břemeno u Únětic a skála v lese Borku u Prádla)

Doba bronzová: četná pohřebiště, nejblíže Blovic je skupina třinácti mohyl u božích muk, při cestě z Blovic do Kotousova. Tyto mohyly jsou dnes již rozrušené orbou. V některých z těchto mohyl byly také nalezeny šperky. Další mohyly byly nalezeny v Kamensku.

Doba železná: Na starší mohylové pohřebiště se patrně pohřbívalo i v době železné.

Slovanské osídlení: dochází k němu do 11. stol. našeho letopočtu. Slovanské hroby byly nalezeny v polesí Chýlava.

Blovice – historie

V historii se objevují i tvary Blewicz, Blowicz, Blouicz a podobně. Toto jméno vzniklo pravděpodobně ze staročeského Stblovice (to je ves lidí Stéblových – od staročeského příjmení Stblo = Stéblo), později Zblovice, později chybným rozdělením tohoto názvu na dvě části v domnění, že „Z-“ je předložka (například někdo pochází „z_Blovic), vznikají Blovice.

První písemnou zprávu o Blovicích máme z r. 1284, kdy byly trhovou vsí, patřící cisterciáckému klášteru v Pomuku. Podle této zprávy svoluje král Václav II., aby lupiči a zločinci chycení na území opatství nebyli volání k soudu jinam, ale aby byli souzeni na stanovených místech, totiž v trhovém městě Pomuku a v Blovicích. Dle písemných zpráv z konce 14. stol. jsou Blovice uváděny jako městečko.V r. 1420 byly Blovice zastaveny světským držitelům zelenohorského panství – pánům ze Švamberka. Po smrti Bohuslava ze Švamberka se uvádí jako držitel Blovic Jaroslav z Javora a po něm Vilém z Netunic.

V místech nynějšího hradišťského zámku stála původně tvrz. V posledních dvou desetiletích 15. století náleželo Hradiště Beneši Častolárovi z Hořovic, jehož potomci se psali jako Hradišťští z Hořovic. Za držení tohoto rodu se hradišťský zámek podstatně zvětšil. V první pol. 16. stol. byl přikoupen statek Žďár a před r. 1589 statek Vlčtejn.

V pol. 15. stol. bylo klášterní zboží (včetně Blovic) zastaveno Šternberkům, kteří sídlili na hradu Zelená Hora. Zdeněk ze Šternberka dosáhl pro městečko na králi Jiřím z Poděbrad v r. 1465 práva svobodného prodeje a odkazu majetku. Pravděpodobně tehdy získaly Blovice svůj erb. Nejstarší blovickou pečeť známe z první pol. 16. stol. V r. 1479 udělil král Vladislav II. obyvatelům města právo svobodně dědit a v r. 1509 výroční trh a právo volit si purkmistra. Na přechodnou dobu (1529 – 1536) připadlo zelenohorské panství (spolu s Blovicemi) Zdeňku Lvu z Rožmitálu, avšak v r. 1536 kupuje panství opět Adam ze Šternberka.

V r. 1561 přidělil Blovickým Vilém ze Šternberka právo svobodného kšaftování. V r. 1566 byly Blovice odtrženy od Zelené Hory a staly se majetkem pánů z Roupova. Ti je připojili k panství hradu Vlčtejna. Královský rada a hejtman Plzeňského kraje Kryštof starší z Roupova potvrdil městečku v r. 1587 právo volného odkazu majetku a právo vaření piva a císař Rudolf II. povolil jejich zanesení do desek zemských. Brzy potom se Blovice staly součástí hradišťského panství, k němuž pak patřily až do konce feudalismu.

Ke konci 16. stol. připadlo panství Hradiště rodu Hradišťských z Hořovic, který je držel do r. 1618. V létech 1618 – 1663 se stal majitelem hradišťského panství rod Karlů ze Svárova, který udělil výsady blovickému cechu řeznickému a v r. 1650 artikule cechu mlynářskému a pekařskému. K ulehčení poddaných odpustil Kryštof Rudolf Karel ze Svárova jednoroční kontribuci a šenkýřům a sedlákům dluhy.

Od druhé pol. 17. stol. patřilo hradišťské panství Maxmiliánu Rudolfu hraběti z Gutenštejna, za něhož došlo v r. 1670 k obnově konšelského úřadu v Blovicích. Maxmilián Rudolf odkázal v r. 1690 celý majetek své manželce Polyxeně Kateřině Vratislavové z Mitrovic. Ta se v r. 1690 provdala za Jana Josefa svobodného pána z Újezda a na Březnici, čímž byla obě panství, hradišťské a březnické, spojena. Za Jana Josefa došlo k rozkvětu hradišťského panství.

Na konci 17. stol. a v první pol. 18. stol. vznikla v Blovicích a na hradišťském panství řada památek a některé hospodářské objekty. Po smrti Jana Josefa z Újezda se stal držitelem hradišťského a březnického panství rod Kolovratů Krakovských. Po smrti Viléma Albrechta říšského hraběte Krakovského z Kolovrat v r. 1738 došlo k oddělení obou panství. Prokop hrabě Kolovrat Krakovský, nejvyšší soudce Království českého, dostal Hradiště a jeho mladší bratr Březnici, která však byla opět v r. 1784 spojena s Hradištěm. Prokop Kolovrat žil nákladně, takže musel část svého panství prodat a lid byl přetížen různými povinnostmi a daněmi.

K hospodářskému rozvoji města přispěla privilegia na čtyři výroční trhy a jeden týdenní trh od císařovny Marie Terezie a od císaře Josefa II. a zejména pak zrušení nevolnictví v r. 1781. Prokop Kolovrat odkázal zadlužené hradišťské panství svému synu Josefovi. Ten dal v r. 1788 zrušit šibenici a pranýř. V r. 1793 stvrdil císař František II. na žádost purkmistra, rady a celé obce trhové výsady Blovickým a vrchnosti nezávislou soudní moc. Po Josefu se stal držitelem Hradiště a Březnice Jan Karel hrabě Kolovrat Krakovský (Hanuš Kolovrat).
Hanuš Kolovrat vynikal dobročinností a náklonností k českému národu, pěstoval styky s významnými představiteli české kultury a vlastenci – např. Františkem Jaroslavem Vackem – Kamenickým a Boženou Němcovou. Za Hanuše Kolovrata byly císařem Ferdinandem V. naposledy potvrzeny Blovickým trhové výsady.

Po zrušení vrchnostenských úřadů v pol 19. stol. převzal veškerou moc stát. Výraznou změnu ve způsobu života zdejšího obyvatelstva znamenala stavba dráhy císaře Františka Josefa I. z Plzně do Českých Budějovic v letech 1865 – 1868. Po smrti Hanuše Kolovrata Krakovského v r. 1872 získal spojené panství hradišťské, březnické a merklínské maďarský rod Pálffyů z Erdödu, který jej držel do r. 1918.

26. července, na sv. Annu, byla vydána mobilisační vyhláška, která do čtyřiadvaceti hodin svolávala příslušníky 8. a 9. armádního sboru v Čechách.

Záhy po vypuknutí války došlo k rozsáhlému zdražování potravin a dalšího zboží. Na poli válečném se zatím mimo jiné z popudu T. G. Masaryka tvořily legie, které se jako nové formace postavily a bojovaly proti Rakousku a Německu. Po porážce německých vojsk ve Francii a rozvratu rakouské armády v Itálii byla roku 1918 světová válka ukončena a 28. října téhož roku vyhlášena samostatnost československého národa.
V první světové válce zahynulo na různých frontách 40 blovických občanů.

Dne 23. září 1938 v noci vyhlášena všeobecná mobilisace branné moci a 24. září odjíždějí záložníci ke svým útvarům. V šest hodin ráno byly vyvěšeny mobilisační vyhlášky. 5. října president Beneš podává demisi a 22. října opouští území Československa.

Od 1. října je obsazeno naše pohraničí Němci na základě mnichovské dohody, naši záložníci se vrací domů a s nimi se stěhují do vnitrozemí rodiny, které byly vyhnány z pohraničí. 30. listopadu zvolen presidentem Dr. Em. Hácha a 1. prosince jmenována nová vláda v čele s Rudolfem Beranem. V dalších letech citelně stoupá nedostatek základních životních potřeb. Válka vypukla německým přepadem Polska 1.9.1939. Druhé světové války se postupně účastnilo 61 států a bojovalo přes 100 mil. vojáků. 8.5.1945 podepsalo Německo bezpodmínečnou kapitulaci. 2. světová válka přinesla mnohým blovickým občanům strádání a utrpení. Koncem prosince1939 se v Blovicích ubytovalo německé vojsko v počtu 240 mužů a 320 koní. Vojáci byli v sokolovně, Lidovém domě, důstojníci a kanceláře pak v hotelu Panský dům, nemocnice v čp. 18. V bývalé cihelně na Hradišti byla zřízena střelnice pro německé vojsko. Tento vojenský útvar byl v r. 1940 přemístěn do Jinců.

Nejstrašnějším okupačním rokem pro Blovice byl rok 1942, kdy došlo k hromadnému zatýkání. Hned na počátku tohoto roku 15. a 22. ledna bylo gestapem zatčeno 25 blovických židů, včetně dětí. Byli odvezeni do Plzně a poté do židovského ghetta v Terezíně nebo do Osvětimi. Nikdo z nich se po osvobození nevrátil. Dne 10. června 1942, tj. v den vyhlazení Lidic, došlo k zatčení 26 občanů, pravděpodobně na udání. Zatčení byli vězněni v Plzni na Borech, odkud se postupně do konce roku vrátili. K zatýkání docházelo i v dalších letech.

Nadporučík Karel Bečvář, letec, in memoriam štábní kapitán, narozen r. 1917, odešel r. 1939 do Polska, později Francie a po jejím pádu do Anglie, kde se stal leteckým navigátorem a účastnil se 50 náletů. Jeho letadlo bylo dne 18.2.1942 sestřeleno na Biskajským zálivem a zahynul s celou posádkou. Byl vyznamenán československým válečným křížem, medailí za chrabrost a nejvyšším britským leteckým vyznamenáním.

Četař Václav Blahna, letec, in memoriam štábní rotmistr, narozen r. 1915, se dostal přes Polsko a Francii do Anglie, kde byl zařazen do letectva jako střelec. Účastnil se operačních letů proti nepříteli a dne 29.8.1943 zahynul při zřícení letadla.

Desátník Miroslav Drnek, letec, narozen r. 1917, odešel v r. 1939 do Polska a potom do Francie, kde byl zařazen do Československé zahraniční armády. Po pádu Francie uprchl do Anglie, kde byl zařazen k letectvu jako navigátor. Při havárii letadla zahynul 21.7.1941.

Do konce okupace zemřelo celkem 47 blovických občanů (6 padlo v boji, 10 umučeno nebo popraveno, 6 zahynulo při náletech a totálním nasazení, 25 zahynulo z rasových důvodů). Konec těchto útrap přineslo osvobození Blovic americkou armádou 7.5.1945.